2 Chronicles 33
1 Menaše nastoupil na trůn ve svých dvanácti letech a panoval v Jeruzalémě celkem padesát pět let.
2 Jednal v rozporu s Hospodinovou vůlí, neboť se dopouštěl stejných zvrhlostí jako pohanské národy, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
3 Menaše dokonce obnovil posvátná návrší, která jeho otec Chizkijáš nechal rozbořit, zhotovil nové oltáře pro falešné bohy baaly a vztyčil posvátné sloupy pro bohyni Ašéru. Menaše uctíval všechny falešné bohy i nebeské úkazy a
4 4-5 vystavěl jim dokonce oltáře na obou nádvořích Hospodinova chrámu v Jeruzalémě. Chrámu, který měl podle slov samotného Hospodina navěky sloužit jako místo setkání s pravým Bohem.
5 ***
6 Menaše obětoval v Údolí Hinómova v ohni i své vlastní potomky a otevřeně praktikoval čarodějnictví, věštil a propadl též spiritismu a magii. Svým odporným jednáním Hospodina nadmíru provokoval a urážel.
7 Dovolil si dokonce umístit posvátný sloup přímo do chrámu, o kterém sám Bůh kdysi řekl králi Davidovi a jeho synu Šalomounovi: "V tomto chrámu a v Jeruzalémě, který jsem si z celého Izraele vyvolil, budu mezi vámi navěky přebývat jako váš Hospodin. Jestliže Izraelci budou pečlivě zachovávat všechno, co jsem jim přikázal v celém zákoně, nařízeních a ustanoveních, jež jsem jim předložil prostřednictvím svého služebníka Mojžíše,
8 již nikdy nebudou muset odejít ze země, kterou jsem daroval jejich předkům."
9 Menaše ale nakonec svedl obyvatele Judska i Jeruzaléma k ještě větším zvrhlostem, než páchaly pohanské národy, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
10 Hospodin Menašeho i ostatní Izraelce důrazně varoval, ti však jeho slova nebrali vážně.
11 Proto Hospodin dopustil, aby na ně zaútočilo vojsko asyrského krále, Menašeho spoutali bronzovými pouty a odvedli ho jako zvíře na řetězu do Babylónu.
12 Utrpení přimělo Menašeho, aby se před Hospodinem, Bohem svých předků, pokořil a prosil ho o pomoc.
13 Hospodin se nad ním slitoval a umožnil mu vrátit se do své vlasti a do Jeruzaléma. Teprve tehdy si Menaše uvědomil, že jedině Hospodin je pravý Bůh.
14 Po svém návratu nechal Menaše přestavět a zvýšit hradby v části Jeruzaléma, které se říkalo Davidovo město, směrem na západ od pramene Gichónu v údolí až k Rybné bráně a okolo pahorku Ófelu. Navíc rozmístil do všech opevněných judských měst velitele své armády.
15 Menaše také vynesl z Hospodinova chrámu veškeré napodobeniny falešných bohů a odstranil jejich oltáře, které dal dříve vystavět na chrámovém návrší a v celém Jeruzalémě. Všechno pak nechal odnést na smetiště ven z města.
16 Potom obnovil Hospodinův oltář, předložil mu na něm své oběti a dary a vyzval Judejce, aby jako jediného Boha Izraele uctívali pouze Hospodina.
17 Lidé se k uctívání Hospodina sice vrátili, ale dál mu jako svému Bohu předkládali své oběti na posvátných návrších.
18 Ostatní události z doby vlády krále Menašeho včetně slov, kterými prosil Hospodina o pomoc, a varování, které mu jménem Hospodina, Boha Izraele, vyřizovali proroci, zaznamenává kronika izraelských králů.
19 O Menašeho modlitbě i o tom, jak na ni Bůh odpověděl, se píše ve spisech proroka Chózaje. Spisy však také hovoří o provinění a nepravostech, kterých se Menaše dopouštěl dříve, než se s pokorou vrátil k Hospodinu, a uvádějí seznam míst, kde nechal vybudovat obětní návrší, posvátné sloupy a napodobeniny falešných bohů.
20 Když Menaše zemřel, pohřbili ho v blízkosti královského paláce. Na trůn po něm nastoupil jeho syn Amón.
21 Amón se stal králem ve svých dvaadvaceti letech a panoval v Jeruzalémě pouhé dva roky.
22 Jeho jednání bylo Hospodinu trnem v oku stejně jako činy jeho otce Menašeho. Uctíval totiž napodobeniny falešných bohů, které dal zhotovit jeho otec Menaše.
23 Na rozdíl od svého otce se však před Hospodinem nikdy s lítostí nepokořil, ale naopak se dopouštěl stále okázalejších nepravostí.
24 Jednoho dne se proti Amónovi spikli jeho služebníci a v jeho vlastním paláci připravili krále o život.
25 Lidé ale všechny spiklence popravili a ustanovili králem Amónova syna Jóšijáše.